Stres - jeho následky a jak je zvládat

Stres - jeho následky a jak je zvládat

Vydáno: 10.03.2016

Čím dál více lidí trpí symptomy téměř podobnými nemocem, jejichž příčinou je nadmíra stresové zátěže. To může vyústit až v takzvaný syndrom vyhoření, který se nevyhýbá ani mladým lidem. Na následujících řádcích se dozvíte, jak mu předejít a co dělat, pokud vás už zasáhl.

Toho, co je to stres, si je dnes asi každý vědom, syndrom vyhoření ale zůstává takovým strašákem ve skříni, který tak úplně v představách lidí nenabývá zřetelných tvarů. Proto si pojďme ze všeho nejdříve objasnit, co to ten syndrom vyhoření vlastně je a proč jím dnes trpí tolik lidí.

Doktorka Judith Mohringová popisuje vyhoření jako „formu extrémního, dlouhodobého stresu vedoucího k úzkosti a depresím“. Doktorka Borysenková, vědkyně a psycholožka při Harvardově univerzitě, vysvětluje syndrom více poeticky, a to jako „poruchu naděje“. Říká: „Z aktivního, těžce pracujícího člověka vysaje život, jedinec ztrácí elán i motivaci.“

Nejhorší na syndromu vyhoření je ovšem to, že ho často zažíváte, ale neuvědomujete si to. V moderním životě máme čím dál častěji pocit, že musíme všechno zvládnout, klademe na sebe vysoké nároky, a když nám energie dojde, jedeme dál „na prázdnou nádrž.“ Jednoduše si nepřipouštíme, že bychom měli zpomalit (nebo zastavit), protože musíme zvládnout všechno. Nikdo nám s ničím nepomůže. A my to ani nepotřebujeme. Dokud „nevyhoříme“, tělo nevypne, a nenastanou vážné psychické a fyzické potíže.

Z výzkumu vyplývá, že 72% všech lidí trpících syndromem vyhoření jsou perfekcionisté, kterým touha zvládnout všechno nedá spát. Pokud tedy patříte mezi chronické „flákače“, máte vyšší šanci, že se vám syndrom vyhoření vyhne.

Přestože syndrom se dokáže dlouhou dobu schovávat – anebo ho dokážeme tak dobře ignorovat – dává o sobě pozvolna vědět příznaky, které byste měli brát v potaz. Jako varování. Nadmíra stresu vedoucí k syndromu vyhoření způsobuje špatné spaní, které ústí v prudké poklesy energie během dne a zhoršení nálady a soustředění. Jsme více podráždění, přehnaně, někdy až výbušně, reagujeme na podněty zvenčí. U některých lidí může dojít naopak k úplné citové oploštělosti, nebaví je dělat to, co dřív, nejeví o nic zájem. Jsou lhostejní.

Nejlepší způsob, jak proti syndromu vyhoření bojovat, je zeptat se sám sebe, co je opravdu nezbytně nutné udělat, a co je spíše přežitek. Není důležité zvládnout všechno, důležité je znát rozmezí svých schopností a včas se zastavit, když ho překročíte. Na svůj to-do list totiž musíte napsat především sebe, a až potom všechny věci, co musíte udělat. Nezanedbávejte se. Péče o sebe sama je prvořadá, je to stavební kámen každého úspěchu, kterého se snažíme tak pracně dosáhnout. Občas vnímejte pouze sebe a svoje potřeby – ne potřeby společnosti, měřítka, do kterých se vás snaží vměstnat.

Pokud už vás vyhoření dostihlo, nic není ztraceno. Nemusíte se hnát do náruče psychiatrů, existuje několik způsobů, jak si můžete pomoct sami:

  • Naplánujte si něco, na co se můžete těšit: výlet do přírody, návštěvu divadla, večeři s kamarády.
  • Dávejte druhým. Když někomu uděláte radost, zvedne to náladu i vám. Nemusí to být ani hmotné dary, můžete vyzkoušet třeba dobrovolnictví. Nějaký pes v útulku by určitě rád strávil odpoledne na čerstvém vzduchu, než aby byl zavřený v kleci, ne?
  • Naučte se něco nového: jděte do kurzu vaření, naučte se hrát na nějaký nástroj nebo si kupte učebnici cizího jazyka pro samouky.
  • Pijte hodně vody a omezte kofein.
  • Před spaním vypněte všechnu technologii, která s vámi přebývá v místnosti. Televizi a počítač vytáhněte ze zásuvky (i to malé červené/modré/bílé světýlko vysílá záření), mobily a tablety odložte aspoň hodinu před spaním. Záření totiž výrazně snižuje kvalitu spánku.
  • Hýbejte se. Stačí svižná půl hodinová procházka. Na tu má přece čas každý.

Zdroj fotografie. http://www.weheartit.com

Autor: Anna Musilová

Další články z rubriky

Jeden den na Gibraltaru

Anna Musilová | 26.06.2017

Jeden den na Gibraltaru

Když zaparkujeme auto v andaluském pohraničním městečku a projdeme pasovou kontrolou,…

Balabán píše o smrti naléhavě i s něhou, patosu a kýči se úspěšně vyhýbá

Zeptej se táty je posledním dílem Jana Balabána, který zemřel krátce před jeho dokončením.…

Volá Londýn aneb prodloužený víkend v britské metropoli

Je deset večer, čtrnáctého září. S čtveřicí kamarádek přijíždíme po celodenním cestování…


© 2018, www.studentbrana.cz - všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Nahoru ↑