Stručná historie času je asi nejrozšířenější a čtenářsky nejoblíbenější naučnou publikací pojednávající o fyzice, která je zároveň určená laikům, tedy neodborníkům. Má vysvětlovat zákony Einsteinovy relativity a kvantové mechaniky, které se posléze v poslední třetině knihy spojí v Hawkingovu kvantovou teorii gravitace, čímž se autor snaží propojit dva základní velké fyzikální směry. Ačkoliv to vypadá nepochopitelně, tak hrozné to není. Ale je to hodně náročné, to přiznávám.
Zvlášť v části, která vysvětlovala jednotlivá témata související s kvantovou mechanikou, jsem se musela často vracet, některé pasáže číst znovu a se svraštělým čelem několik minut zírat na řádky a uvažovat, co tím básník mínil. Pokárala bych se, že jsem měla dávat větší pozor ve školních hodinách, kde jsme se tématu lehce dotkli (spíš k němu jen přiblížili prst), ale i Richard Feynman, jeden z největších amerických fyziků minulého století, se o kvantové mechanice vyjádřil následovně:
„Byla doba, kdy se v novinách psalo, že teorii relativity rozumí jenom tucet vědců. Nevěřím, že tomu tak skutečně někdy bylo. Možná, že kdysi relativitě rozuměl jediný člověk, a to ten, kdo ji poprvé pochopil dříve, než o ní napsal první článek. Ale jakmile si lidé jeho práci přečetli, mnoho jich relativitě nějakým způsobem porozumělo; určitě jich bylo víc než tucet. Na druhé straně mohu myslím s určitostí říci, že kvantovou mechaniku nechápe nikdo.“
– Richard Feynman
Nicméně už z tohoto důvodu musím říct, že si nemyslím, že by Stručná historie času byla knihou vyloženě pro laiky. Není pro odborníky, to určitě ne, ale ani ne pro úplně nezasvěcené. Čímž neříkám, že jsem fyzikální osvícenec, pasáže, které jsou v knize vysvětleny složitě, prostě pořád nechápu.
Ale ty nepřevažují. V devadesáti procentech případů jsem si z přečtených stránek odnesla spoustu zajímavých poznatků a nových informací, které mi jinde nebyly předneseny tak, aby mě zaujaly – tady ano. Myslím, že je to i díky faktu, že Hawking knihu pojal lehce filozoficky. Často se dotýká otázky Stvořitele a jeho úlohy ve vesmíru, a klasické filosofické otázky, kterými se zabýval třeba Aristoteles, atomisté či Berkley proplétá s fyzikálními fakty (nebo domněnkami). Dohromady to v textu vytváří pozoruhodnou, poutavou kombinaci.
Publikace je navíc hezky vyvedená graficky, obsahuje různé obrázky, grafy a náčrtky, díky nimž je vysvětlovaný jev vždycky o něco jasnější a pochopitelnější (kromě kvantové mechaniky).
Hawking také připojil informace o událostech ze svého života a života Einsteina či Newtona, což je milé ozvláštnění. Mimo to rád vloží do textu nějakou tu legrácku, proto buďte obezřetní. Jeho humor je záludný a mezi faktem a šprýmem je tu občas tenká hranice. Tenhle fórek je ale ve skutečnosti faktem; a musím říct, že jsem se u něj nahlas zasmála, což bych u knížky o fyzice ani v nejmenším nečekala.
„Scénář horkého období kosmu navrhl poprvé George Gamow se svým studentem Ralphem Alpherem ve slavném článku z roku 1948. Gamow, který si vždy rád zažertoval, přesvědčil jaderného fyzika Hanse Betheho, aby k jejich práci připojil své jméno. V nadpisu se potom skvělo „Alpher, Bethe, Gamow“, jako počáteční písmena z řecké abecedy – obzvláště vhodné pro článek o začátku vesmíru.“
– Stephen Hawking, Stručná historie času
A co nejzajímavějšího jsem si z knihy odnesla? Zaujal mě fakt, že Slunce je obyčejnou žlutou hvězdou průměrné velikosti na okraji jednoho ze spirálních ramen Galaxie (což je vlastně hvězdný ostrov, na kterém žijeme – jak poetické) a že asi za pět miliard let se z ní stane černá díra. Že imaginární čas, se kterým jako lidstvo nepočítáme, je možná „reálnější“, než ten náš reálný, který se nám pouze zdá přirozený, protože nám pomáhá vysvětlovat přírodní zákony. Že černé díry nejsou úplně černé, přestože z nich sice v důsledků silné gravitace nemůže nic (ani světlo) uniknout, jsou horké, a tedy září. Že fotografování je pouhá detekce fotonů. Že Einsteinovi byl v roce 1952 nabídnut post prezidenta Izraele. Že Newton byl tak trochu parchant. A že Hawkinga obdivuji ještě víc, než kdy dřív. Nejen pro jeho osud, ale i pro jeho geniální dílo, ke kterému se ještě určitě vrátím. Možná ho už nikdy nepřečtu znovu jako celek, ale jednotlivé části si moc ráda připomenu.
Stručnou historii času bych doporučila určitě VŠEM. I těm, kterým je fyzika putna. Podle mě bychom o určitých věcech měli mít povědomí a to, jak funguje vesmír, ve kterém žijeme, mezi ně rozhodně patří. Tahle knížka je bezbolestný a nenásilný prostředek k jeho vytvoření. I když nepochopíte všechno, přesto vám mnohonásobně rozšíří obzory.
Autor: Anna Musilová