První ze série rozhovorů se studenty různých oborů na různých českých univerzitách bude patřit Kateřině Liskové, studentce Všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Na následujících řádcích se dozvíte, jak Kateřina vidí kvalitu výuky medicíny na českých školách a poradí vám, jak se co nejlépe připravit na přijímací zkoušky.
Káťo, pověz, proč sis ke studiu vybrala právě medicínu?
Očekává se, že lidé, kteří jdou na medicínu, už ve svých pěti letech balili plyšové medvídky do obvazů a pronásledovali ostatní členy rodiny s falešnou injekční stříkačkou. Já jsem ale jako malá radši stavěla jaderné reaktory z lega. Zlom nastal s příchodem na gymnázium, kde jsem se díky skvělé vyučující zamilovala do biologie. Konečné rozhodnutí ale padlo až díky diagnóze dětské mozkové obrny mé mladší sestry – tehdy jsem se rozhodla, že nejlepší způsob, jak využít moje schopnosti, bude pomoc těm méně šťastným, jako je ona.
Jak se liší tvoje představy o studiu lékařství a realilta?
Můžete donekonečna vyslýchat starší studenty a číst medické blogy, ale dokud to nezažijete na vlastní kůži, stejně nevíte nic.
Kupříkladu všichni nás varovali, jak se budeme muset učit pořád a jak toho bude hodně, ale podezřelé to začalo být až ve chvíli, kdy před nás v září paní knihovnice vyskládala gigantický sloup učebnic a k tomu dodala, že se máme v únoru stavit pro další, protože na jeden rok to stačit ani omylem nebude. A pak nám na první přednášce z anatomie paní docentka s úsměvem oznámila, že se nemáme nikdy ptát, co se musíme z těch knížek naučit, protože odpověď zní pokaždé všechno a ještě vám k tomu něco přidám.
V něčem je ale realita zase mnohem lepší, tady soudím podle Lékařské fakulty v Hradci Králové, kde studuji. Bála jsem se vážného akademického prostředí a přísných profesorů. Ano, jsou přísní a vyžadují od nás tvrdou práci, ale zároveň tvoří většinu našich vyučujících vtipní, milí a trochu praštění lidé, kteří nám skutečně chtějí pomáhat k co nejlepším výsledkům. Obecně tu máme velmi přátelskou atmosféru, i mezi studenty. A mýtus, že medici neumí pařit, vzal za své už na adapťáku.
Největší rozpor mezi fantazií a realitou vždy představuje pitevna. Mnohé čeká úleva, když zjistí, že to až tak strašlivé není a někteří (jako já) dokonce záhy zjistí, že praktika z anatomie je baví a pravidelné tříhodinovky prosycené formalínovým zápachem se stanou nejoblíbenější částí jejich rozvrhu. Pro spoustu lidí bude první setkání „face to face“ se smrtí šokem, který si budou pamatovat na celý život. Ale brzy si zvyknou. Jak se říká, medicína je veselá věda o smutných věcech.
Myslíš si, že je všeobecné lékařství na českých školách vyučováno kvalitně?
Ano! V porovnání s ostatními státy se vždy umísťujeme velmi slušně a o naše lékaře je v zahraničí zájem.
Co bys změnila/zlepšila na stylu výuky?
Je dost těžké toto soudit v prvním semestru, když za sebou ještě ani nemám žádné zkoušky. Obecně se vytýká to, že mají studenti medicíny málo praxe, anebo je zařazena až do vyšších ročníků, takže k živému pacientovi se podíváte za dlouho. Dnes je trend zmenšovat množství učiva, které se musí student naučit nazpaměť a radši ho vést k samostatnému fungování. To je určitě dobrý nápad, ale těžko realizovatelný na lékařských fakultách. V medicíně se bez slušného teoretického základu neobejdete. Na operačním sále si nemůžete otevřít wikipedii.
Jaké musí mít student předpoklady, aby mohl na medicíně vůbec uspět?
Samozřejmostí je mít aspoň trochu slušnou paměť (ta se však dá natrénovat) a trochu selského rozumu a inteligence. To ale úplně, úplně nejdůležitější ze všeho je píle, odhodlání a pevné nervy. Spousta lidí, kteří měli na střední samé jedničky, byť se na danou látku podívali maximálně o přestávce před testem, na to na medicíně doplácí, protože ani geniálnímu člověku těch sto stránek z Čihákovy Anatomie na jeden mikrotest za deset minut do hlavy nevleze. Student medicíny se musí umět donutit k tomu, aby si k Čihákovi každý den sedl, a několik hodin se učil. Aby se vydržel učit i ve chvíli, kdy se všichni ostatní baví nebo sladce spí, nebo když je nemocný či v depresi. Také je třeba naučit se zvládat konstantní stres. Termíny a testy se sypou ze všech stran a člověk se brzy dostane do situace, kdy se nestíhá učit, protože se musí učit něco jiného.
Co tě nejvíc baví a co nejvíc nesnášíš na studiu medicíny?
Mě baví snad úplně všechno, v medicíně jsem se našla a nedokážu si představit, že bych studovala něco jiného. Zamilovala jsem si anatomii, protože mě fascinuje jak úžasně komplikovaná a zároveň elegantně řešená je stavba lidského těla. Když nás příroda vymýšlela, dala si fakt záležet! Skvělý je také určitý pocit sounáležitosti. Sice vás medicína bezpečně odtrhne od okolní společnosti, ale zase o to víc si užijete konverzaci s ostatními mediky a lékaři, kteří prošli tím samým co vy, a sdílejí stejné představy o tom, že není nechutné sledovat videozáznam operace žaludku u oběda. Připadám si, jako bych se dostala do Bradavic. Mudlové si myslí, že jsem se zbláznila, ale mezi kouzelníky je mi fajn.
Nejvíc ze všeho nesnáším, že nám letos zavřeli kantýnu v budově teoretických ústavů, takže cesta za kvalitní svačinou je dlouhá… Z předmětů je pro mě asi nejméně záživná statistika (která je součástí biofyziky), protože se na ní nedozvídám nic medicínsky zajímavého.
A na závěr… poraď budoucím medikům, jak se nejlépe připravit na přijímací zkoušky, co je u nich může potkat či jakou roli hrají výsledky ze střední školy?
Myslím, že i u přijímacích zkoušek platí, že není nejdůležitější být nejchytřejší ze všech nebo pocházet z nejprestižnější školy, ale mít dost odhodlání a výdrž.
S ostatními, kteří se dostali na medicínu, jsme se shodli, že také není nijak důležité absolvovat nějaké placené přípravné kurzy, protože většinou se tam nedozvíte nic nového, a pomáhá to spíš těm, kteří by se jinak sami nedonutili do průběžného učení.
Pokud chcete uspět, ke školní maturitě si vyberte kombinaci z předmětů biologie, chemie a fyzika, dobře se na ní připravte, sežeňte si testové otázky a testy z minulých let všech fakult, na které se hlásíte, a donekonečna je projíždějte. Každá fakulta má ve svých přijímačkách nějaké specifikum – třeba u nás v Hradci je v biologii kladený velký důraz na genetiku a biologii buňky, na rostlinky a zvířátka v testech narazíte minimálně. Obzvlášť je to tu proslavené extrémní náročností fyziky, kdy lidé, kteří z ní dostanou 3 body z 20, přijímačky udělají a můžou si blahopřát ke skvělému výsledku. Pak ale nastoupí a hned v zimním semestru na biofyzice zjistí, co ve skutečnosti znamená těžká fyzika. Ne nadarmo se LFHK přezdívá „matematicko-fyzikální fakulta s rozšířenou výukou první pomoci“.
Buďte motivovaní, najděte si nějaký zatraceně dobrý důvod, proč chcete být lékařem, a připomeňte si ho pokaždé, když se vám bude chtít místo učení hrát počítačové hry. Zajímejte se o obor už před nástupem na medicínu. U škol, které mají součástí přijímacího řízení ústní pohovor, se vyplatí mít přehled. A hlavně – věřte si!
Autor: Anna Musilová