Jak se žije na kolejích

život na kolejích

Přečtěte si názor studentky historicko-literárních studií na život na kolejích. Příběh slibuje další pokračování a příběhy z kolejního a studentského života. Názor podnětný k diskusi. Diskutujte, zda je tento pohled správný a ucelený v našem diskusním fóru, nebo v diskusi u jednotlivých příspěvků.

Jak se žije na kolejích

Hned od prvního dne jsme všichni cítili tu strhující vůni dobrodružství, které nás čekalo. Z prvotního šoku způsobeného odpornými životními podmínkami se sedm statečných vzpamatovávalo v hospodě. Letmé okouzlení z příznivých cen ve studentském klubu, se proměnilo v pravidelné návštěvy. Nešlo ani popsat pocity při poznávání všech těch lidí, všech těch drinků, všech těch probdělých nocí…

Minulo 14 dní a někteří z nás si začali uvědomovat, že to nikam nevede. Bavilo nás to, ale chtěli jsme přece studovat, ne? I když se snažíte odolávat, vždy se najde někdo, kdo vás přemluví k pitce a vy pak nemáte čas na své povinnosti. To jsou prostě koleje. Ačkoliv konkrétně v Pardubicích, a konkrétně na pavilonu D je to trochu jinak…

Zajímavou demagogií došly povolané hlavy k tomu, že budou selektovat prváky od pokročilejších studentů. Myšlenka byla možná původně dobrá, ale efekt je nulový, ba naopak dochází k horším věcem. Zavřeme je, budeme je hlídat, kontrolovat, stírat, odsuzovat, trestat, hlavně ať nedojde k infikaci dalších lidí tou jejich nevybouřeností…

Proč to všechno? Obecně se prváci považují za ty největší opilce. Ale proč asi. Vždyť spousta z nich jsou poprvé pryč od svých rodičů a mohou si dělat, co chtějí. Tím pádem jsou jako utrženi ze řetězů. Až na pár výjimek ukončili studium všichni ti moji party kamarádi. Dokonce byl vymyšlen i termín pro ty, kteří od začátku věděli, že na to nemají a zůstávali jen pro zábavu: DVD= do Vánoc doma.

Možná, že kdybychom byli promícháni se staršími studenty, viděli bychom je se učit, donutilo by nás to změnit svoje postoje, nenechat se zahanbit a hlavně se nenechat vyhodit od zkoušek. To asi nezjistím, ale i tak mě mrzí odchod těch skvělých studentů Dopravní fakulty, kteří se na to prostě vykašlali…

Při vzpomínání na čas trávený na kolejích, pociťuji určitou nostalgii a zároveň pýchu, protože já jsem byla jedna z těch, kteří zvládli studium i paření. V současné době bydlím se stejnými lidmi, co na začátku, živím se stejnými tousty, jako dřív, ale životní úroveň se nám díky skvělému privátu zvýšila stonásobně! Není nad to, když se o záchod dělíte jen se třemi lidmi!

Tímto krátkým zamyšlením bych chtěla oslovit hlavně ty, kterých se to týká… Nenasedejte do příliš rozjetého vlaku, s názvem kolejní život…

Kris.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *