Jan Perner

Za několik málo dní se budeme připomínat datum úmrtí jednoho z lidí, kteří se značnou měrou zasloužili o rozvoj Pardubic, o jejich začlenění do české železniční sítě.

V září roku 1845 totiž skončil život Jana Pernera, projektanta a stavitele železničních tratí a také velkého českého vlastence.

Jan Perner se narodil 7.září 1815 v Bratčicích u Kutné Hory, v mlynářské rodině. V řemeslu svého otce měl podle zvyku pokračovat, ale život ho vedl jiným směrem. Hlavní školu vystudoval v Praze, kde se zájmem poslouchal o vynálezech, jak byl parní stroj Josefa Božka nebo první železná dráha Angličana Stephensona. Rodiče ale neměli dostatek financí, aby svého syna mohli držet na dalších studiích, proto po absolvování Týnské školy v Praze musel se svým vzděláváním skončit. Jan Perner se ale rozhodl postavit se nepřízni osudu a svou ctižádostí a pílí se dostal až na technické gymnazium v Praze, které s výborným prospěchem absolvoval.

Svou velkou příležitost spatřil v náboru českých techniků do ruského Petrohradu k podílení se na stavbě dvou železničních drah. Kvůli neshodám se svým vedoucím Gerstnerem byl nucen po třech měsících práce v Rusku odejít. Po čase se stal členem skupiny, která hledala nejvhodnější trasu mezi Prahou a Vídní a Perner byl přesvědčen, že nejlepší by bylo, kdyby vedla právě přes Pardubice. O Janu pernerovi se už tehdy mluvilo jako o jednom z největším znalců ve svém oboru a o výborném projektantovi a roku 1842 byl přijat do služeb státních drah jako vrchní inženýr.

Celý svůj život zasvětil železnici a to se mu také bohužel stalo osudným. Když se vlakem
9. září 1845 vracel z Moravy, při vjezdu na choceňské nádraží narazil hlavou do sloupu, ale přes doporučení lékařů pokračoval dál do Pardubic. Den nato, ve věku pouhých 30 let, svým zraněním podlehl.

Této osobnosti si ale vážíme dodnes, v jeho rodných Bratčicích, na domě, kde se narodil, visí pamětní deska a Pardubice k uctění jeho památky pojmenovali náměstí před hlavním nádražím jako náměstí Jana Pernera.

Barbora Havránková