Jack Russell teriér

Tento neobyčejně krásný a chytrý pes má svůj původ již ve staré Anglii. Velká Británie má po staletí tradici, jejíž součástí je hon na lišku. Lovci lišky pronásledují i několik hodin, a aby mohli splnit svůj úkol a lišku zastřelit, právě oni psi jim k tomu velice pomáhají. V první řadě lišku vyčuchat a v druhé ji tak nějak „vyštěkat“. Tím mám na mysli, že pes štěká na lišku, pokud se schová do své nory, tak dlouho, dokud noru neopustí. Pes je vycvičen k tomu, že v žádném případě nesmí nikdy lišku zakousnout. Těmto psům se říkalo „working terriers“ a patřili k nim i foxterieři.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se plemeno rozmohlo a začal se klást důraz na jejich zevnějšek a více než na lov se začali šlechtit. Mnoho lovců mizení loveckých psů bralo se smutkem. Distancovali se proto od výstavních psů a jejich majitelů a šlechtili teriéry pro lov dál. Mezi ně patřil i pastor John Russell. Ten je dodnes znám jako chovatel jedné z velmi lovecky upotřebitelných větví foxteriéra. A právě po pastorovi Russelovi získal malý flekatý teriér jméno Jack Russell. John si kolem roku 1818 obstaral od jednoho mlékaře jménem Marston teriéří fenu jménem „Trump.“ (Ta byla podobná foxteriérovi, ale neměla tak nízké končetiny. Vypadala spíše jako dnešní Jack). Pastor choval psi po vzoru Trump a ta je považována za zakladatelku chovu Jacků. Russell vytvořil typ tvrdých psů pro lovecké potřeby, aby vyhnali lišku z nory. Právě oni byli ideálními psi, protože měli zpravidla kolem 15 liber.

Majitelé Jacků se negativně stavěli k uznání psů jako plemene. To by totiž znamenalo, že by se psi dostali do výstavních kruhů. Zušlechťování zevnějšku vede k ústupkům od jeho původu a přesně tohle majitelé nechtěli dopustit. V roce 2000 byl Jack Russell teriér prozatímně uznán FCI (kynologickou federací) jako plemeno.

Barbora Voláková