Prezident Klaus před tabulí

Dlouho očekávaný 3. březen 2011 je tady. Je téměř deset hodin dopoledne a většina studentů Pardubické univerzity i posluchačů na vlnách Českého rozhlasu Pardubice čeká na přednášku profesora Klause na místní univerzitě. Všichni očekávají jeho vyjádření k tématu ekonomické reformy z počátku devadesátých let. Ti nejrychlejší z příchozích mají možnost být přímo na Dopravní fakultě Jana Pernera v posluchárně B1, tedy v centru všeho dění. Ti, kteří se do sálu kvůli jeho nízké kapacitě nedostali, nemusí zoufat, protože mohou sledovat přímý přenos, vysílaný prostřednictvím internetu na hlavní webové stránce univerzity, www.uni-pardubice.cz.

Po páté nebo po šesté?

Ozývá se potlesk a muž, na něhož všichni čekají, vchází do dveří po boku rektora Pardubické univerzity. Prof. Ing. Miroslav Ludwig, CSc. se ujímá slova a představuje prezidenta České republiky, Václava Klause. Vzpomíná na jeho předešlé návštěvy a hlavně vysvětluje důvod dnešní návštěvy.

Prezident na jeho slova reaguje: „Já jsem myslel, že jsem tu po páté, ale pan rektor mě opravil, že po šesté. V každém případě bych si troufnul říci, že to je z mé strany naprosto nadprůměrný počet. Nevím, čím to je. Asi tím, že jste mě tolikrát pozvali,“ vtipkuje hned zpočátku Václav Klaus, čímž uvolňuje napětí v sále. Všem přítomným prozrazuje, že ho těší nejen naše pozvání, ale i téma, které bylo navrženo: „Jsem v poslední době zvyklý, že pořád musím mluvit o Evropské unii, o euru, o globálním (ne)oteplování. Takže to téma ekonomické reformy 90 let mě těší. Jsem rád, že zajímá i někoho jiného než ty, co se už řadu let snaží tuto mimořádně úspěšnou etapu v historii země karikovat a degradovat, mimo jiné také proto, že v ní nehráli žádnou významnou roli,“ prozradil ještě na úvod Václav Klaus.

„Bylo potřeba umět hrát šachy a reagovat na vzniklou situaci.“

Před zahájením přednášky vysvětluje svým posluchačům, že v 90. letech se mluvilo o systémové fundamentální transformaci, protože slovo „reforma“ bylo diskreditováno komunismem, který neustále reformy sliboval, ale žádné do reality nepřivedl.

„Naše reformy probíhaly v reálném světě a v reálném čase. Reformy tehdy vznikaly za pochodu, a proto nebylo možné váhat, na něco čekat a nebylo možné zastavit čas. V žádném případě to také nebyla a nemohla být přímá aplikace předem připraveného projektu. Často jsem používal šachový příměr, kdy každý chtěl vědět, jak to dopadne. A já jsem říkal, to se mě neptejte. Když začíná šachová partie, tak vám nemohu dopředu říct, jak bude vypadat po čtyřiadvacátém tahu bílého. Já jsem říkal, vy nás zkoušejte jen z jedné jediné věci, a to jestli umíme hrát šachy,“ vzpomíná Václav Klaus.

Baví i své publikum

Další zásadní tezí bylo, že tyto radikální změny již probíhaly v demokratické společnosti. Do podrobností této teze, ale nezabíhá, protože ji popisuje v knize s názvem „Kde začíná zítřek“. Knihu doporučuje studentům se slovy, že už ji určitě znají. Když se sál rozesměje, pohotově reaguje: „Doporučuji, za jednoho sporného předpokladu, že jste ji ještě všichni nečetli,“ říká Václav Klaus a ukazuje knihu celému publiku.

Sál se mu podařilo rozesmát ještě několikrát, například když pronesl, že „je pohoda dělat v dnešní době prezidenta“ nebo při vzpomínání na to, jak seznamoval národ s tím, co přijde: „Já jsem normálně v televizních novinách kreslil graf, což je dnes nepředstavitelné,“ říká a kreslí při tom stejný graf na tabuli. „Takhle jsem to kreslil live v televizních novinách.“

„… já žádnou transformaci vysokého školství neznám…“

Druhá polovina přednášky je věnována otázkám studentů. První z dotazů se ubírá směrem k současné ekonomické reformě. „Nesrovnával bych Davida a Goliáše,“ odpovídá s úsměvem Václav Klaus a popisuje, jak jsou tyto reformy diametrálně odlišné. Vyjadřuje také svůj nesouhlas se současnou vizí důchodového systému, a proto radí studentům, aby se na svou budoucnost připravili.

Jelikož se nacházíme na akademické půdě, tak nemůže chybět ani otázka zpoplatnění vysokého školství. Student svůj dotaz formuluje nepřímo, a proto dochází k drobnému nedorozumění. „Chtěl bych se zeptat, jak se díváte na transformaci vysokého školství. Vidíte v něm nějaké úskalí?“ zní otázka studenta. Většina z nás si okamžitě uvědomuje, kam student směřuje, a proto nám prezidentova odpověď přichází zarážející: „Já žádnou transformaci vysokého školství neznám.“ Mladík vysvětluje, že myslí zavedení školného na vysokých školách. Celou situaci zachraňuje rektor univerzity, který dává studentovi za pravdu v tom, že média téma školného všude předkládají jako reformu školství. Václav Klaus na to odpovídá, že si myslí, že je důležité zavést školné na vysokých školách. Svůj názor dokládá grafem, který kreslí na tabuli. Z důležitých témat byla také zmíněna Evropská unie.

Vnoučata budou mít radost

Na konci celé přednášky předává rektor Václavu Klausovi tři knihy. Dvě jsou napsány profesory pardubické filosofické fakulty a poslední kniha je zcela originální. Je to totiž perníková maketa Klausovy knihy s názvem „Prezident k Lisabonské smlouvě“. Václav Klaus obecenstvu s díky říká, že perník předá svým vnoučatům, která dnes slaví narozeniny a budou mít z perníku radost. Cela akce nakonec vrcholí autogramiádou pana prezidenta ve vestibulu školy.

Vendula Havlová