Stahuju, stahuješ, stahujeme

A hudba? Když se nám líbí celé CD, jdeme si ho koupit. Ale co když se nám líbí jen jedna písnička, kterou jsme náhodně slyšeli?

Hudbu slyším, stahuju

Jedete autem do školy a máte zapnuté rádio. Náhodou slyšíte písničku, která se Vám líbí. Sedíte s přáteli v kavárně nebo jdete na diskotéku. A hraje se tam song, který Vás zaujme. Když se Vám povede zjistit, kdo je interpretem, půjdete si koupit celé CD? Nejdříve si zjistíte, jaké další skladby na disku najdete. A když se vám bude i tak líbit jenom ta jedna? Nejspíše si CD koupit nepůjdete. Zklamete nejen milionové vydavatelské korporace, ale i interpreta, kterému tak nepomůžete k dalším pár korunkám a písničku si seženete od někoho známého, kdo už ji má nebo si ji jednoduše stáhnete sami.

A vlastně proč ne? Stahování hudby přece nikdo nezakazuje a na internetu stačí zadat název písničky a hned se vám zobrazí několik stránek, ze kterých je možné písničku získat. Většinou stačí pouze kliknout na odkaz, pak zvolit „uložit jako“, v nejhorším případě opíšete kód a stahování běží.

Trailer vidím, stahuju

Přijdete do školy či do práce a všichni tam mluví o nějakém novém filmu. Nevíte, o co se jedná? A ten pocit se vám nejspíš nelíbí. Rádi byste se zapojili. A co s tím? Při první příležitosti si pustíte trailer. A když vás zaujme? Přijdete domů a zadáte název filmu do vyhledávače. A pak už jen vybíráte stránku, pomocí které bude film, o němž všichni básní, za pár desítek minut ve vašem počítači a bude čekat, než se do něj pustíte.

Že byste radši šli do kina? Samozřejmě, všichni chodíme rádi do kina. Má svoji atmosféru, umocněnou profesionálním ozvučením a vůní popcornu. Jenže už jste určitě všichni zažili chvíli, kdy jste opravdu chtěli nějaký film vidět, ale beznadějně jste nezvládali ve škole nebo v práci a byli jste rádi, když jste konečně došli domů. Nemluvě o tom, že kino je sice super, ale stojí poněkud víc peněz než stažení filmu a koupě popcornu do mikrovlnky.

Stahování: krádež nebo náhražka?

Jistě, z pohledu produkčních a distribučních firem, stejně tak z pohledu kin, je stahování krádež. Důvod je jasný. S každým stažením jim klesají zisky. Samozřejmě, najdou se i lidé, kteří na pirátství chtějí vydělat. A určitě jich není málo. Naštěstí se najdou i tací, kteří filmy vloží na stránky s volným stahováním. Odtud se pak šíří dál a dál.

Jako všechny moderní vymoženosti, i stahování je lehce zneužitelné. Pokud data stáhne někdo, kdo má v plánu je dále distribuovat za menší či větší částky, je jasné, že se jedná o krádež. Když si ho ale stáhneme pouze sami pro sebe? Ochuzujeme přece i sebe. O kulturní zážitek. A kino a či originální CD oblíbené skupiny tím kulturním zážitkem bezesporu je. Na druhou stranu i sebelepší zážitek nám může pokazit někdo, kdo si plete kino s podnikem čtvrté cenové kategorie. Každý určitě někdy zažil situaci, kdy se na film velice těšil. A v kině pak místo poutavých dialogů poslouchal hlučící děti nebo film sledoval přes hlavy líbající se dvojice. Je tedy na každém, zda stahovat nebo si užít atmosféru kina. Odsoudit bychom neměli ani jedno, vždy přeci záleží na situaci, že?

Marta Boťánková