Anděl od Topola

Jedinečný Topol

Jáchym Topol patří k autorům imaginativní linie, kteří bývají někdy označováni jako postmodernisté. Ale jeho nelze jednoznačně označit za typického představitele české postmoderny. V Topolových prózách jde spíše o rezonanci, ohlas postmoderny, která spočívá v razantním nastavení kritického zrcadla soudobé společnosti. V této městské próze se mu podařilo vytvořit ojedinělou městskou poetiku, která je literární veřejností považovanou za novodobý mýtus města.

Pomůcka pro čtenáře

Tzv. „ Smíchovská balada“, kde na prvních stránkách autor prozrazuje, že zadrhávající pomatený vypravěč je chorobným lhářem, který tehdy v Nonstopu „zrovna mátl příběh, lidi i roky“. Vypravěčskou sebereflexi stupňuje Topol sebeinterpretačními pasážemi, kterými jako by nabízel návod pro čtenáře Anděla:

 (…než skončil svý prolhaný vyprávění o Jatekovi […] pokroucený vyprávění z letopisů 5. čtvrti, báchorku a fantasmagorii, vyprávění o oční chorobě ve stádiu pokročilý psychopatie a o touze najít blaho teď a tady… takovou moralitku se strašidlama, anekdotu pro sígry, než dou spát…)

Z toho můžete vyvodit, že děj vypráví postava do jisté míry šílená a proto by i čtenář, měl na text koukat očima šílence. Poté se totiž mozaika nesrozumitelných rozostřených obrazů možná spojí v celistvé dílo a pak možná budete chápat Jatekův svět.

Blaho chtějí všichni

Kniha je vytvořená z několika vedlejších linií, které se nakonec propojí na závěr. Anděla má thrillerovou fabulí, kde hlavní hrdina náhodně vyrobí zázračně účinnou drogu „blaho“. Problém je v tom, že nemá tušení, jak jí vyrobil. Lidé, kteří drogu zkusili, se jej ovšem nechtějí vzdát, a tak se ze znovunalezení "blaha" stává jeden z hlavních motivů díla. Vedlejší příběh vypráví o osudu před-revolučního trafikanta a porevolučního majitele obchodu Machaty a jeho manželky Heleny.

Zachycení nálad

Nejintenzivnější a nejsugestivnější částí knihy jsou ať už drogové anebo jen čistě psychické imaginace Jateka, které ovlivňují jeho život. Velmi přesvědčivě a věrně je zachycena představa prostředí počátku 90. let po Sametové revoluci. Společnost hledá postavení v novém zřízení, pokouší se podnikat a do toho vznikají nové církve a sekty.

Smíchov, Smíchov

Do děje je vložen samostatný příběh prostoupený náboženskou symbolikou – etymologickou pověstí, který objasňuje původ jména páté pražské čtvrti Smíchov, která se jako „neklidné místo“ rozprostírá mezi řekou a křižovatkou Anděl, „kde občas mizí lidé“. V kulisách barvitého a konvenčně vzato prý ,nejošklivějšího‘ místa Prahy se odehrává celý děj Anděla, který je ukotvený v tomto středu městské periferie.

Anděl není jednoduchá próza, relativně složitá na pochopení a imaginativní, a přesto dílo uchvacující a velmi dobře napsané.