Sázky a dostihy aneb o neporazitelném Váňovi

Kdy poprvé a kdo tě vzal na závodiště?

Poprvé na závodišti jsme byla ještě určitě v kočárku, co si pamatuji z fotek. Vzali mě tam moji rodiče. Od té doby tam chodím každou sezónu, takže přes 20 let určitě. Moje mamka vyrostla na Dukle a s rodiči a sourozenci tam chodili také od malička, proto mě k tomu přivedla.

Chodíš jen na dostihy nebo i jiné akce?

Dostihy jsou jen jedny z mnoha. Moje rodina je už dlouhá léta "posedlá" pardubickým hokejem. Ve své pubertě jsem s partou kamarádů chodila fandit na Jih. Mamka i teta mají dodnes permice a pravidelně chodí. Hokej mám velmi ráda, jednou jsem i v létě pracovala na hokejové škole (hlídala jsme menší hokejisty). Můj manžel navíc v aréně hokej na živo komentuje :-) a k tomu je hokejový rozhodčí. Takže jsem si lépe do naší hokejové rodiny vybrat nemohla :-) Od mala pravidelně chodím na Zlatou Přilbu, koukám na plochou dráhu i v televizi (pro mé kamarádky nepochopitelné). Asi poslední čtyři roky navštěvuji pardubický basketbal. No a k neposlední řadě patří fotbal. Ráda se jezdím také podívat na taneční soutěže, které se zde nebo v HK konají (přes 10 let jsem závodně tancovala moderní tanec v taneční skupině - disco, hip hop, jazz atd.).
<!--[endif]-->

Vsadíš si občas na koně?

Na dostizích s manželem sázíme pokaždé. Je to větší adrenalin a i když sázíme za malé částky, radost z výhry je velká a upřímná.

Zaručený tip neexistuje. Na pardubické dostihové dráze hodně koní padá (asi únavou a nesoustředěností) na poslední překážce, takže člověk nikdy neví. Vždycky si v programu přečteme komentář k danému dostihu, kdo je favoritem, kdo pro tento rok už zaběhl nějaký pěkný výsledek. Prohlížím si koně u paddocku. Všímám si váhy, a zda správně našlapují, mají v pořádku podkovy a podobně. Vypíšu si pár tipů a jako poslední rozhodnutí je televize, kde jsou vypsané kurzy. Nemá cenu vsadit na koně, který je jasným favoritem a má velmi nízký kurz. To by člověk vyhrál tak 10Kč. :-) Lepší je třeba vsadit na slabšího koně a třeba, že doběhne do 5. místa.

Na termíny dostihových dní se dívám v předstihu a píšu si je do kalendáře. Snažím se různé akce přemístit na jiné datum. Někdy je to ale obtížné, jelikož dostihové dny jsou většinou v sobotu. Poslední dva roky chodím velmi často, protože jsem do dostihové dění vtáhla svého manžela, který dřív vůbec nechodil. Teď si ty termíny značí i on :-).

Určitě ANO. Těším se vždycky skoro týden dopředu. Už se i stalo, že se Velká Pardubická běžela na moje narozeniny, tak jsem si to vychutnávala. Hodně lidí říká, že by v tento den na závodiště nešlo. Je tam hodně lidí, člověk nic nevidí a televize to krásně točí. Musím říct, že jsem samozřejmě na každé Velké Pardubické nebyla, ale stojí to za to. Loňské triumfální vítězství Josefa Váni s Tiumenem, který celý rok jezdil špatně a nikdo mu nevěřil, bylo unikátní. Tajně jsem Váňovi pořád věřila a pamatuji si, že jsem si vsadila na jeho 3. místo. A jak všem vytřel zrak. Měla jsem z toho husí kůži. Určitě je v ten den na závodišti cítit zvláštní atmosféra a je nádherné, vidět ty krásné koně a šikovné žokeje na vlastní oči. Příští rok se chystám zase a už se na ten den moc těším.

Jako hodně lidí v této republice já i moje celá rodina patří k fanouškům Josefa Váni. Jeho nezapomenutelná léta s Železníkem jsou prostě jedinečná. Člověk ho nezná v soukromí, ale jen z toho závodiště působí jako férový, citlivý chlap se srdcem pro koňský život. Letos se mi přihodilo, že Josef Váňa seděl jen řadu nade mnou. Jel se dostih, kde měl asi tři koně. Jeho jediná věta před startem byla: "Hlavně, ať všichni dojedou v pořádku a ostatní se uvidí." Tím se u mě potvrzuje, že je to člověk, který tuto práci dělat má, dělá ji dobře a ještě dlouhá léta dělat bude. Celá jeho rodina touto prací žije, v synovi se probouzí skvělý žokej a manželce nic jiného nezbylo, než se do toho sportu zamilovat. A já se jí vůbec nedivím, že se tak stalo.

Děkuji za upřímné odpovědi fanynce Velké Pardubické a doufám, že i vy příští rok zavítáte na pardubické závodiště.