Být kolejbábou, je povolání jako každé jiné

Na kolejích se může stát cokoliv. Žárovka v koupelně nesvítí, sporák nevaří, fén se rozbil, ve sprše neteče voda. „A co teď?“ Bleskne vám hlavou. Nebojte se a dojděte si na vrátnici, nejen, že vám poradí, třeba vám nabídnou i čaj. My si tam došli také a ptali jsme se místo Vás. Avšak ne na sprchy. Nás zajímalo, jak se dá s rozjařenými studenty vycházet? Jestli je těžké ubytované ohlídat a proč se studenti návštěv z recepce tak bojí.

„Jak se jmenuje název vašeho povolání?“
Jsem obyčejná recepční na univerzitních kolejích.

„Uráží vás oslovení kolejbába?“
Neuráží, vlastně mi tak ještě nikdo neřekl. Šéfová mě oslovuje jménem a studenti, pokud něco chtějí, mi říkají paní.

„Jak často se sem studenti chodí na něco zeptat?“
Většinou vědí co a jak. Občas se dotáží na poštu, noviny nebo pračku. Asi tak jednou, dvakrát za službu.

„Je rozdíl v hlídání na různých kolejích?“
To nevím, máme předem určenou jen jednu kolej, na které děláme, ale co jsem slyšela, tak nejvíce je práce na koleji D a paradoxně nejméně na A, B, C.

„Jak máte udělané směny?“
Jedna směna trvá dvanáct hodin. Denní a noční. Maximální pracovní zatížení jsou dvě denní a dvě noční hned po sobě. Pak je nárok na čtyři dny volna. Ale to se nestává. Máme tu dost náhradnic.

"A co svátky? Štědrý den? Silvestr?"
Jak se sami dohodneme. Máme tu i lidi bez rodin, těm tyhle dny strávené v práci nevadí.

"Je dovoleno si v pracovní době lehnout?"
Lehnout si není kam. Ve smlouvě je doslova napsáno, že během služby nemáme dovoleno spát. Tak koukáme na televizi nebo luštíme křížovky.

„Máte nějaký kuriózní zážitek? Výtržnosti třeba?“
Studenti vyřvávají noc co noc, to pro mě kuriózní není. Jednou se mě pokusili uplatit novinami za neoprávněné vpuštění. Pak tu taky rozbili mikrovlnku, když do ní strčili telefon. Vlastně se tu pořád něco děje.

„Baví vás tato práce? Představovala jste si někdy, že budete dělat zrovna tohle?“
Práce mě baví, ani si nedokážu představit, že bych dělala něco jiného. Jako mladou by mě to nebavilo, ale teď jsem za tuhle práci ráda. Nebyla to jediná možnost, vybrala jsem si sama.

„Je nějaké období, kdy je práce méně, nebo naopak více?“
Přes den je práce více. O víkendech a svátcích je tu absolutní ticho. Studenti většinou jezdí domů. Zůstávají lidé s brigádou a zahraniční studenti, ale těch je málo, že si jich člověk ani nevšimne.

„Vyhodili někdy někoho z kolejí? A za co třeba?“
Na naší koleji o takovém případě nevím, většinou jde jen o pokárání nebo upomínku. I když studenti dělají v noci neskutečný rámus, návštěvy z recepce se bojí, ví, že při opakovaném upozorňování je vyhodit můžeme. Teď se navíc upravovaly směrnice a tak třeba něco takového v budoucnosti stane. Ale nikdo o to, ani ze strany vedení, nestojí.

„Jak velké problémy jsou s neplatiči?“
To nespadá do mých povinností. Vím akorát, že se vyvěšují tabulky s tím, kdo nezaplatil a kolik dluží. Vše ubytovaní najdou ve smlouvě.

„Máte kladný přístup k studentům?“
Někdy s nimi soucítím a někdy bych je uškrtila. Je to člověk od člověka, ale to je v každém povolání. Během zkouškového panuje horší atmosféra a to je mi jich až líto.

„Děkuji a přeji krásný den a tichou noc.“
Pokud Vás zajímají jiné otázky, nebojte se našich recepčních zeptat, jsou milé a ochotné odpovědět skoro na vše.