Knihy z povinné literatury, které stojí za přečtení (2. část)

Knihy z povinné literatury, které stojí za přečtení (2. část)

Vydáno: 09.12.2015

Vladimir Nabokov – Lolita

Ne nadarmo je tento představitel postmoderny označován jako literární virtuos. Se slovy to umí opravdu mistrně, zrovna tak dobře dokáže vygradovat děj a konkrétně u Lolity navíc láká tabuizovaným tématem lásky dospělého muže a „nymfičky“ neboli předčasně vyspělého dítěte. Filmová adaptace s Jeremy Ironsem v hlavní roli zůstává knižní předloze věrná, proto pokud se rozhodnete knihu filmem nahradit, mohlo by vám to u zkoušky projít. Připravíte se ovšem o skvělý zážitek z četby a výjimečný styl Vladimira Nabokova, což by byla škoda.

Fjodor Michailovič Dostojevskij – Zločin a trest

Psychologický román s krimi zápletkou se trochu složitěji čte, zvlášť ve starších překladech. Pasáže, kdy hlavní hrdina Raskolnikov prožívá „paranoidní stavy“, mohou občas trochu nudit, když se přes ně ale prokoušete, můžete si odškrtnout skutečně ceněné a obdivuhodné dílo, které by se vám mohlo hodit mimo jiné i na seznam přečtené beletristické literatury k přijímacím zkouškám na psychologii.

Viktor Dyk – Krysař

Dykova novela o Krysaři čítá asi na čtyřicet stran, její přečtení vám tedy nezabere mnoho času a může být takovou poslední záchranou těsně před maturitou. A protože je hodně dějová, dobře se o ní u zkoušky hovoří.

George Orwell – 1984

Orwellův antiutopický román ve mně zanechal hluboké dojmy. Byť ne úplně pozitivní (na knize není totiž ani za nehet nic veselého). Hnul se mnou. A uvědomění, že označení "antiutopie" je na místě, se mnou po otočení poslední stránky pohnulo ještě víc. Autor předběhl realitu o pár desítek let, po jejichž uplynutí se jeho vize víceméně naplnila. Jedná se o dílo, které by si měl stoprocentně přečíst každý.

Emile Zola – Zabiják

Chcete-li poznat skutečnou tvář naturalismu, nepřikrášlenou a syrovou, takovou, jaká by měla být, přečtěte si Zolu. Mě jeho Zabiják deprimoval tak, že jsem jej ještě tu hodinu, co jsem dočetla, odvezla zpátky do knihovny, abych už nemusela být v jeho blízkosti. To ale není kritika, právě naopak. Poprvé mi z literatury bylo takhle úzko, což jen potvrzuje, jak dobře je kniha napsaná. Autor se nesnažil nic přikrášlovat, prostě to napsal tak, jak by se to stalo ve skutečnosti - žádné šťastné konce, ale pořádná tragédie. Ta je ale v realitě daleko pravděpodobnější, než idea Coupeauova vyléčení z alkoholismu, proměna Nany v ctnostnou slečnu a zlepšení Gervaisiny finanční situace. Možná že kdyby to takhle dopadlo, na konci bych se usmívala, neměla bych žaludeční problémy psychosomatického rázu ani chuť knihu sežehnout v plamenech, ale rozhodně bych o ní pak nemohla prohlásit, že je to kvalitní literatura. Ale díky tomu, že Zola zůstal Zolou, oddaný naturalismu v plné míře, to můžu říct z plných plic, stejně jako on prohlašoval, že být umělcem znamená "hlasitě žít."

Albert Camus – Cizinec

Do knihy i do autora jsem se po přečtení zamilovala. Musím říct, že mě uchvátil nejen jako spisovatel, ale i jako filozof. On, i Jean-Paul Sartre, mi byli jako představitelé existencionalismu nejblíže. Myšlenky, které se v díle nachází, jsou do jisté míry inspirující i odstrašující zároveň, díky nim si uvědomíte vlastní bytí, a zároveň se vyděsíte nad pochybnostmi, že pozbývá účelu či smyslu. Pokud je ale budete vyhlížet a očekávat, že jsou napsané přímo, tak vás knížka unudí k smrti a nejspíš se jejího pravého účinku na lidskou duši nikdy nedočkáte. To by ale byla škoda. Přemýšlejte. A zkuste to stejně, jako to dělal Camus, když knihu psal. Pak vás ohromí.

Francis Scott Fitzgerald – Velký Gatsby

Velký Gatsby nabyl na největší popularitě ve chvíli, kdy na stříbrná plátna vtrhla jeho filmová verze s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. Příběh v knižní podobě ovšem dalece přesahuje možnosti filmu, jako vždycky. Na knize se mi nejvíc líbila myšlenka, že bohatství, ač se během života může zdát jako to nejdůležitější, po něm neznamená nic. A že rozhodně není ničím, pokud vám schází láska, ta, o kterou celý život usilujete, a která vám neustále proniká mezi prsty, nehledě na to, kolik peněz máte.

Jack Kerouac – Na cestě

Říká se, že Kerouac toto dílo napsal na jeden zátah. Psal a psal, dokud mu nedošel papír. Když ale nakladatel odmítl rukopis v tak „ledabylé“ formě vydat, doplnil ho alespoň o interpunkci. Román si i nadále zachoval svou svobodomyslnost, volnost a nespoutanost, tak typickou pro generaci beatníků, jíž byl Kerouac představitelem. Určitě bude sedět všem, kteří nemají rádi klasickou literaturu plnou pravidel a otřelých knižních obratů.

Kateřina Tučková – Vyhnání Gerty Schnirch / Žítkovské bohyně

Současná česká literatura a jedna z jejích nejznámějších představitelek. Kateřina Tučková zahájila svou kariéru relativně nedávno, přesto se její knihy čím dál častěji objevují na seznamech doporučené literatury. Píše především příběhy zasazené do doby minulého století. Vyhnání Gerty Schnirch pojednává o české Němce, která si během odsunu po skončení druhé světové války prošla učiněným peklem. Žítkovské bohyně zase odhalují tajemství rodu žítkovských „čarodějnic“, které byly utlačovány komunismem. Oba dva tituly patří k těm, o kterých by měl mít každý student alespoň povědomí, už pro ten výrazný historický podtext.

Zdroj fotografie: http://www.weheartit.com

Autor: Anna Musilová

Další články z rubriky

Jeden den na Gibraltaru

Anna Musilová | 26.06.2017

Jeden den na Gibraltaru

Když zaparkujeme auto v andaluském pohraničním městečku a projdeme pasovou kontrolou,…

Balabán píše o smrti naléhavě i s něhou, patosu a kýči se úspěšně vyhýbá

Zeptej se táty je posledním dílem Jana Balabána, který zemřel krátce před jeho dokončením.…

Volá Londýn aneb prodloužený víkend v britské metropoli

Je deset večer, čtrnáctého září. S čtveřicí kamarádek přijíždíme po celodenním cestování…


© 2018, www.studentbrana.cz - všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Nahoru ↑