Jeden den na Gibraltaru

Jeden den na Gibraltaru

Vydáno: 26.06.2017

Když zaparkujeme auto v andaluském pohraničním městečku La Línea de la Concepción a projdeme pasovou kontrolou, spatříme v celé kráse hrdou dominantu tohohle klenotu na jihu Španělska s rozlohou sotva sedm kilometrů čtverečních. The Rock, ohromná skála a srdce přírodní rezervace britského Gibraltaru, kde plánujeme strávit celý den. Na její víc než čtyř set metrovou výšku hledíme ze slavné gibraltarské runwaye, kvůli které se několikrát za den uzavře silnice vedoucí ze Španělska do centra města – jejich cesty se totiž protínají, a letadla tak jako část přistávací plochy využívají i místní komunikaci.

Předtím, než se vydáme do království makaků, obědváme fish and chips v The Piccadilly Garden Bar – tradiční jídlo přece při návštěvě britského území nemůžeme vynechat. Avšak i přes to, že tresku s hranolky tu dostanete téměř v každé restauraci, místní mají vlastní „národní“ pokrm. Říká se mu calentita a v podstatě se jedná o pečenou palačinku z cizrny. Tohle jednoduché jídlo vám připraví za pár minut a na Gibraltaru se těší velké popularitě, v červnu se dokonce v jeho ulicích pořádá obří festival jídla, který je podle calentity pojmenovaný.

Z Upper Rock, nejvyššího bodu Gibraltaru přezdívanému Brána do Evropy, shlížíme na město, v jehož architektuře se mísí španělské i britské prvky. Domy oddělují uzounké uličky, najdete tu kostelíky ve španělském stylu, ale zároveň si na každém rohu můžete zavolat z červené telefonní budky a občas kolem vás prosviští doubledecker. Tenhle zvláštní mix dvou kultur vytváří v gibraltarských ulicích osobitou atmosféru, kterou jinde nezažijete.

Nad tím souzněním a kontrastem se tyčí pravá divočina. Gibraltarská národní rezervace je největším lákadlem cestovatelů z celého světa, který tenhle kousek světa nabízí. A není divu. Z vyhlídkových míst můžete hledět nejen na město a majestátní Bétickou Kordilleru známou také jako Andaluské pohoří, azurové moře, které můžete okusit na šesti písčitých plážích, ale zahlédnete i africké břehy. Z Gibraltaru to k nim totiž není víc, než sedmdesát kilometrů!

Podél úzkých klikatých silniček, které se vinou celou rezervací, roste rozmanitá flóra, z níž přechází zrak. Pinie, levandule, jasmín, dračinec dračí, aloe či palmy jsou jen zlomkem zeleně, kterou na Gibraltaru uvidíte růst. Pod nohama se ustavičně pletou makakové – Gibraltar je jediné místo v Evropě, kde tyto opice žijí. Legenda praví, že opice na Gibraltar přišly tunelem, který kdysi dávno spojoval Afriku s Evropou, mnohem pravděpodobnější ale je, že je na lodích přivezli arabští a britští kolonizátoři. Dnes jich tu žije asi tři sta a dokážou být pěkně troufalé. Skáčou po autech i po lidech a jakmile vás uvidí držet jídlo, s velkou pravděpodobností vám ho ukradnou. Pro kus sušenky vlezou klidně i do pootevřeného batohu, ale jinak jsou neškodné. Měla jsem strach, aby si makakové neudělali novou hračku z mého fotoaparátu, ale když jsem se na to ptala správce parku, jen se pousmál a řekl, že makakové nejsou zrovna nadšení fotografové.

Kromě nádherných výhledů a přírody nabízí rezervace i jeskynní komplex St. Michaels Cave, kde se můžete projít chodbičkami v hloubce až šedesát dva metrů a obdivovat stalagnáty a další krasové jevy, ale třeba si i poslechnout koncert nebo se podívat na divadelní představení. Vstup do jeskyně je totiž upraven jako auditorium s dokonalými zvukovými podmínkami.

O pár set metrů dál vám trochu adrenalinu do krve vlije visutý Windsor Bridge, který vás převede na druhou stranu propasti k Ape´s Den neboli Údolí opic a tajemnému hradu Moorish Castle, jehož základy pochází už z jedenáctého století, odkud se dá za půl hodiny pohodlně sejít zpátky do centra města. Pokud touto trasou vyrazíte, dovede vás z parku přímo na Main Street, což je taková gibraltarská Národní třída, kde si suvenýry můžete vybrat ve stovkách obchodů. Povečeřet můžete v restauraci na nedalekém náměstí Casemates Square. Odtud si můžete dál užívat výhledu na Gibraltarskou skálu, který se nikdy neokouká, naslouchat krásné britské angličtině a temperamentní španělštině a vychutnávat si přitom třeba calentitu nebo sangrii. A potom se vydat na kurz plachtění či potápění a obdivovat nekonečnou gibraltarskou rozmanitost i pod hladinou!

Autor: Anna Musilová

Další články z rubriky

Balabán píše o smrti naléhavě i s něhou, patosu a kýči se úspěšně vyhýbá

Zeptej se táty je posledním dílem Jana Balabána, který zemřel krátce před jeho dokončením.…

Volá Londýn aneb prodloužený víkend v britské metropoli

Je deset večer, čtrnáctého září. S čtveřicí kamarádek přijíždíme po celodenním cestování…

Jak se obléci na pracovní pohovor?

Anna Musilová | 27.11.2016

Jak se obléci na pracovní pohovor?

Šaty dělají člověka. A platí to dvojnásobně na pracovním pohovoru, protože člověku,…


© 2017, www.studentbrana.cz - všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Nahoru ↑