Já se vrátím (recenze)

Já se vrátím (recenze)

Vydáno: 21.08.2016
Nizozemský novinář a spisovatel Adriaan van Dis je u nás zatím docela neznámý. Sice vydal úspěšný román Indické duny, který v Nizozemí posbíral řadu ocenění, a množství dalších děl (např.: My Father's War, Betrayal), ale kromě novinky z roku 2014 Já se vrátím žádné nebylo přeloženo do češtiny.
 
Nicméně mám pocit, že příběh spisovatele a jeho osmadevadesátileté tajnůstkářské matky, dcery brabantského statkáře, která prožila válečná léta v Indonésii a v japonském koncentračním táboře, jež svému synovi odkrývá svou minulost léta skrývanou v tajemné truhle, tohle změní.
 
Ačkoliv některé okolnosti a události autobiografického románu byly podle vlastních slov autora změněny, právě závoj reality propůjčuje dílu tu výjimečnost a potvrzuje fakt, že nejlepší příběhy píše sám život.
Kniha je prolnutá melancholií a depresí, temnotou, ze které se člověku snadno udělá těžko od žaludku, ale přesto si ponechává elegantní formu. A co obdivuji nejvíce je, že se van Disovi podařilo absolutně oprostit od sentimentu. Ač v díle není za nehet veselého, autor ani na jedné z dvě stě sedmdesáti stran nesklouzl k nezáživnému odříkávání příběhu, který by se tím rychle proměnil v monotónní šeď, a knihu byste odložili po několika kapitolách. Proto ta elegance. Adriaan van Dis umí s melancholií pracovat, což je dar, který mnoho autorů postrádá.
 
I přes filozofičnost popisů (van Dis dokáže i popis zahrady přetvořit na něco, nad čím se budete muset zamyslet) a uhlazený figurativní jazyk zachovává Adriaan van Dis na svých řádcích zvláštní syrovost, která nejenže knihu zbavuje patosu, ale právě tahle kombinace, co působí napůl jako neohoblované dřevo a napůl jako něco hedvábného, povyšuje autorův literární styl na něco mistrovského.
Bizarní dialogy mezi matkou a synem stojí na pevném psychologickém základu (i když se to někdy tak nejeví), díky čemuž mohou literární kritici tomuhle holandskému bestselleru přezdívat "psychoterapie bez terapeuta". A plným právem. Do kontrastu k nim se staví emočně silné monology matky, které mnohdy ani nenesou žádnou naraci a jsou čistě úvahové a nasycené filozofickými sklony, stejně jako zbytek knihy.
 

"Chceš věci pochopit, nacpat je do vět, ale takhle je ohroženo vše křehké. Nejde o přímou linku, ale o spirálu, o zkoumání. Musíš ohledávat, ne se vlámat. Hádanka je důležitější než její řešení." 

- Adriaan van Dis

Van Disův román je ve skutečnosti hádanek plný. Od začátku do konce je kniha mozaikou událostí, kterou složíme do úplnosti až na poslední stránce, která nasazuje příběhu korunku. Jednu z mnoha.
 
Román nejenže mapuje rozdíly a propasti mezi dvěma nizozemskými generacemi dvacátého století a dává nám kousek po kousku nahlédnout do jádra pohnutých osudů jedné ženy, ale důležité historické pozadí ukazuje z nevšedního úhlu. Knihy s válečnou tematikou, které se nám dostanou do ruky, se většinou odehrávají v Evropě a my máme pocit, že to největší utrpení se odehrávalo tady, v centru nacistického zla. A zapomínáme přitom, že i jiné oblasti byly válkou těžce zasaženy - například Tichomoří. I to Adriaan van Dis svou knihou připomíná a akcentuje, i z tohoto důvodu je jeho dílo Já se vrátím tak zásadní.

Autor: Anna Musilová

Další články z rubriky

Zátopek: Komiks o životě velkého sportovce i člověka

Když jsem byla dítě, komiksy jsem milovala. Jak jsem ale dospívala a pomalu přecházela od…

 Když psal o lásce Tolstoj, Shakespeare & London...

...a mnozí další. Sbírku psaní a básní od největších mužů historie budou čeští čtenáři…

Kniha roku se nekoná, Do vody je chaos. Ale s podmanivou atmosférou

Když v roce 2015 vyšla Dívka ve vlaku, stal se z ní během pár měsíců hit, často…


© 2018, www.studentbrana.cz - všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Nahoru ↑