Dívka ve vlaku jako nová Zmizelá

Dívka ve vlaku jako nová Zmizelá

Vydáno: 30.12.2016

Když mělo v roce 2014 premiéru americké kriminální drama Zmizelá natočené na motivy úspěšného románu Gillian Flynn, získalo záhy celosvětový ohlas, jenž kromě diváků vytvořily i recenze předních filmových kritiků označkované symbolickými pěti hvězdičkami. Herečka Rosamund Pike dokonce rok na to sahala po prestižní sošce Academy Awards.

V roce 2015 zaútočil na pulty knihkupectví debut britské autorky Pauly Hawkins Dívka ve vlaku. Příznivci krimi thrillerů jej okamžitě začali srovnávat se Zmizelou, někteří ho nazývali „novou Zmizelou“, jiní se tomuto označení zuby nehty bránili, přesvědčeni o tom, že se četně oceňované knize Gillian Flynn, která tou dobou měla už i slavnou filmovou adaptaci s hvězdným obsazením, nemůže ani v nejmenším rovnat.

Pokud však necháme subjektivní názory stranou, vyjde nám z nekonečných sporů holý fakt; Dívka ve vlaku se stala během pár týdnů světovým bestsellerem, byla přeložena do desítek jazyků a její filmová verze se začala připravovat záhy, takže nakonec měla podobný příběh, jako její o pár let mladší předchůdkyně Zmizelá.

Dívka ve vlaku sleduje příběh Rachel, která před několika lety přišla kvůli alkoholu o vše. O manžela, práci, vysněný život. Aby bolestné realitě unikla, dojíždí dennodenně vlakem do New Yorku, a když vlak zastaví kvůli pracím na trati, sleduje domov mladého páru, Megan a Scotta, jejich ideální svět a sní o tom, jaké by to bylo, kdyby byl její. Když se však jednoho dne Megan ztratí, Rachel se začne zaplétat do vyšetřování jejího zmizení – díky tomu odhaluje svou minulost, která byla do té doby skrytá v temnotách.

Do titulní role si mladý režisér Tate Taylor, který na sebe v roce 2011 upozornil dramatem nominovaným na Oscara Černobílý svět, vybral britskou herečku Emily Blunt, do té doby známou především z komedií jako Ďábel nosí Pradu nebo Lov lososů v Jemenu. Navzdory roli zdrcené alkoholičky, která jí sama o sobě předepisovala jistou expresivitu a nápadný herecký výraz, se Emily Blunt podařilo ve svém pojetí Rachel udržet střídmost. Díky tomu dostaly prostor k sebevyjádření i Hayley Bennet (Megan), která je sama o sobě výraznou postavou, a Rebecca Ferguson (Anna). Ta by ve filmu i ve své roli docela zanikla, kdyby Emily Blunt jen trochu „přitlačila na pilu“, což by však její postavě jen ublížilo. Celkově toto ženské trio hraje v Dívce ve vlaku prim, mužské role i jejich představitelé sice mají stejný potenciál, ale scénář ani režie jim k jeho realizaci nedávají dostatek prostoru. Přitom Justin Theroux, který je pro roli Rachelina bývalého manžela jako stvořený, by se svým umem dokázal film vyšvihnout o pár levelů výš, kdyby mu to bylo umožněno – polarita jeho postavy je totiž víc než zajímavá.

Největším kamenem úrazu Dívky ve vlaku je, že se až křečovitě snaží kopírovat knižní předlohu. To, co v románu fungovalo (tři paralelně vyprávěné dějové linie, jeden hlavní a nespolehlivý vypravěč a z toho plynoucí zastřenost zdánlivě nepodstatných detailů…), ve filmu působí jen zbytečný zmatek, o žádném přílišném napětí nemůže být řeč, ačkoliv si film skrz celou sto dvanácti minutovou stopáž udržuje tajemnou atmosféru amerických detektivních seriálů a velkorozpočtových thrillerů. Ani závěrečné překvapení se nepodařilo filmařům zinscenovat tak dobře, jako Hawkins v knize (i když ani tam to nebylo stoprocentní). Kdyby se režisér se scénáristkou nebáli do příběhu pořádně sáhnout a upravit ho tak, aby fungoval na stříbrném plátně (podobně jako to udělali se Zmizelou) a nezměnili jen původní londýnské prostředí na newyorské, byl by výsledek zase o něco lepší.

Vedlejším, ač hodně silným, tématem filmu i knihy je alkoholismus jako takový. Považuji ho za závažný problém, o to více v moderní společnosti žijící v neustálém stresu, kterého se čím dál více lidí zbavuje alkoholem. Přesto se problematikou v takovém měřítku zabývá jen málo autorů, ať už knižních nebo filmových, přitom je důležité o něm explicitně mluvit, ukazovat jeho nástrahy a důsledky. To Dívka ve vlaku učinila.

Třebaže jednotlivé aspekty příběhu se daly zvládnout lépe, celkově film nelze řadit mezi nepovedené adaptace, už kvůli skvělým hereckým výkonům a zápletce, která v sobě i přes neustálé porovnávání se Zmizelou nese vlastní originalitu. Možná že celek není tak syrový, napínavý a dekadentní jako v případě Zmizelé, ale určité ambice v sobě má. Otázkou zůstává, jestli se v únoru 2017 Emily Blunt podaří za svou práci získat to, co její kolegyně Rosamund Pike měla v roce 2015 na dosah ruky.  

Zdroj fotografie: Universal Pictures

Autor: Anna Musilová

Další články z rubriky

Zátopek: Komiks o životě velkého sportovce i člověka

Když jsem byla dítě, komiksy jsem milovala. Jak jsem ale dospívala a pomalu přecházela od…

 Když psal o lásce Tolstoj, Shakespeare & London...

...a mnozí další. Sbírku psaní a básní od největších mužů historie budou čeští čtenáři…

Kniha roku se nekoná, Do vody je chaos. Ale s podmanivou atmosférou

Když v roce 2015 vyšla Dívka ve vlaku, stal se z ní během pár měsíců hit, často…


© 2018, www.studentbrana.cz - všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Nahoru ↑