Betonová zahrada (recenze)

Betonová zahrada (recenze)

Vydáno: 09.09.2016
Betonová zahrada vyšla ve Velké Británii poprvé v roce 1978, u nás skoro o dvacet let později. Jedná se o jedno z prvních ucelených děl autora, před Betonovou zahradou publikoval jen svazek několika povídek nesoucí název První láska, poslední pomazání. I vzhledem k rozsahu se od pozdějších McEwanových děl odlišuje dějovou jednoduchostí, ve které se snadno zorientujete.
 
Novela sleduje život čtyř sourozenců - Jacka (patnáctiletý vypravěč), Julie, Sue a Toma, kteří ve sledu několika měsíců ztratí oba rodiče a rozhodnou se v opuštěném domě žít po svém. Čas výchovy a dodržování pravidel střídá bezbřehá volnost a nezávislost a zároveň místy zvrácená hra na dospělé.
 
Celý příběh je zasazený do nejmenovaného ospalého městečka někde v Anglii, kde sirotci žijí v prostorném neudržovaném domě, který stojí na okraji města, mezi pustými sutinami, jež zbyly po domech, které kdysi strhli. Odehrává se v období parného léta, kdy není co dělat, není kam jít, s kým se bavit. Děti tak přebývají v takřka naprosté izolaci od okolního světa. Píšu to proto, že právě tohle zasazení místa a času mi připadá v díle stěžejní a geniální. Akcentuje totiž tu lítost a smutek nad bezvýchodností situace, ve které se děti ocitly, stejně jako depresi, syrovou melancholii a tíživé bezčasí dospívání. Proto by jej podle mě čtenář neměl chápat jako podružný detail, ale jako ostré hranice jednoho nešťastného osudu.
 
Na tomto pozadí se McEwan zabývá v útlé knížečce několika velmi důležitými otázkami: Jak by asi vypadal život dětí, kdyby zničehonic pozbyl řádu? V jaké lidi se za takových podmínek vyvinou? Jaký vliv má na člověka obecně anarchie, život bez autorit a vyrůstání v dysfunkční rodině? A v odpovědích, které nám nabízí, si nebere servítky ani se nesnaží obestřít příběh nadějeplnými iluzemi. McEwan se kontroverzi nevyhýbá, otevírá společenská tabu jako je třeba incest, umí být pořádně morbidní, a přece je v Betonové zahradě se značně naturalistickými a dekadentními tendencemi kousek vlastní poetiky, kterou byste u jiného autora hledali marně.
 
"Vyhýbal jsem se pohledu na její obličej. Ležela teď na boku, ruce v podivném úhlu, tělo zkroucené a ztuhlé v poloze, v níž ležela od předvčerejška. Julie ji uchopila za nohy, já v podpaždí. Když jsme ji položili na prostěradlo, vyhlížela ve své noční košili tak křehce a smutně, jak nám tak ležela u nohou jako pták se zlomeným křídlem, že jsem poprvé plakal kvůli ní a ne kvůli sobě."
- Ian McEwan, Betonová zahrada 
 
Jelikož se Ian McEwan držel jednoduchosti ve stylu psaní i komponování příběhu, která jen podtrhuje zmíněnou dusnou atmosféru, čte se Betonová zahrada navzdory tématu lehce. Konec, ačkoliv podle některých byl příliš useknutý a nedotažený, podle mě přišel v tu pravou chvíli. Další pokračování už by mohlo působit unyle a předvídatelně, naopak se mi líbí, že při takovém polootevřeném závěru, jaký má Betonová zahrada, může čtenář trochu nechat pracovat představivost.
 
Až knihu přečtete a budete mít intenzivní pocit zhnusení, ušpiněnosti nebo třeba smutku, lítosti či snad tupé prázdnoty a nechuť cokoliv dělat, ale přesto vám bude mozek pracovat na plné obrátky, pak na vás, myslím, McEwanova kniha působila přesně tak, jak měla.
 
Pokud byste se chtěli podívat na filmovou adaptaci, v roce 1993 natočil režisér Andrew Birkin stejnojmenný snímek, který filmová kritika přijala kladně a dokonce získal několik ocenění.

Autor: Anna Musilová

Další články z rubriky

Zátopek: Komiks o životě velkého sportovce i člověka

Když jsem byla dítě, komiksy jsem milovala. Jak jsem ale dospívala a pomalu přecházela od…

 Když psal o lásce Tolstoj, Shakespeare & London...

...a mnozí další. Sbírku psaní a básní od největších mužů historie budou čeští čtenáři…

Kniha roku se nekoná, Do vody je chaos. Ale s podmanivou atmosférou

Když v roce 2015 vyšla Dívka ve vlaku, stal se z ní během pár měsíců hit, často…


© 2018, www.studentbrana.cz - všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Nahoru ↑